Vznik plavecké školy v Děčíně

Zavedení cílevědomé plavecké výchovy má své základy v rozvoji labské plavby ve II. polovině devatenáctého století. Z podnětu ústecké obchodní komory a ústeckého plavebního spolku  Elbeverein jsou zakládány v roce 1878 v Děčíně a 1879 v Ústí n/L školy, kde jsou formou krátkodobých kursů mladí budoucí plavci seznamováni se svým řemeslem. V obou školách, z nichž ústecká se později přemístila do Těchlovic u Děčína, se vyučovalo v německém jazyce. Čeští plavci byli odkázáni na praktické předávání zkušeností od starších pracovníků.

Po založení Československé plavební akciové společnosti labské (1922), ve snaze počeštit tehdejší československou plavbu na Labi, byly pravidelně počínaje rokem 1924 pořádány v Praze školní kurzy k nabytí základních teoretických znalostí. Kurzy byly uspořádány v zimním období. Hlavní součástí výuky zůstává však i nadále praxe na plavidlech. Shodné kurzy pokračovaly také v Ústí n/L. pro německé příslušníky plavby, oba trvaly až do roku 1939.

Ve válečném období po roce 1939 byly kurzy jako součást úsporných opatření omezeny. Jednalo se především o odliv německých pracovníků do válečných zákopů. Ukázalo se však, že provozování plavby vyžaduje příliv nových pracovních sil. Kurzy z roku 1943 a 1944 v Hoříně u Mělníka se staly předzvěstí budoucí pravidelné učňovské školy. V roce 1944 vzniká Základní odborná škola plavecká  se sídlem na Mělníku. Vedle všeobecných předmětů se vyučují odborné předměty – plavební zeměpis, nauka o lodích a lodních strojích, řízení lodí, plavební právo (předpisy), hospodářská nauka. Přiměřený počet hodin je věnován rovněž tělesné výchově a cvičení ve zpěvu. Nezbytnou součástí ZOŠP je internát, zřizovaný každoročně po dobu trvání školy Ústředním svazem dopravy. V roce 1947 byl uzákoněný učňovský obor „lodník“ s výuční dobou 2 roky.

Od roku 1950 byla přesunuta plavecká škola z Mělníku do Děčína, s hlavním úmyslem vytvořit zde s budoucím ředitelstvím plavby ČSPLO n.p. ucelené plavecké středisko. První sídlo učiliště je od roku 1950 až do roku 1963 na náměstí Svobody a teoretická výuka byla zajišťována až do roku 1965 na Učňovské škole v Ruské ulici. V roce 1952 přechází škola pod nově vzniklé ministerstvo pracovních záloh s názvem „Odborné učiliště pracovních záloh č. 15“. Vyučovalo se v oboru lodník (2roky) a strojník (3roky). V roce 1957 se opět navrací příprava učňů pod národní podnik ČSPLO. Škola od roku 1958  dostává název  Odborné učiliště ČSPLO n.p. Děčín. Od roku 1956 je přejmenován učební obor na lodního zámečníka a od roku 1962 na lodního mechanika. Další změna v názvech oborů nastal v roce 1981, lodní mechanik byl přejmenován na strojníka pro lodní dopravu a lodní zámečník se změnil na mechanika opraváře.

Bylo by nespravedlivé též nepřipomenout rok 1957, kdy na průmyslové škole na Letné byl zřízen první maturitní ročník zaměřený na provoz plavby.

 V roce 1963 se přestěhovala příprava učňů do bývalé budovy plicní nemocnice v Křešicích u Děčína, kde je od roku 1965 již zajišťována i teoretická výuka. Praktická výuka je zajišťována nadále ve vlastních dílnách v loděnici Boletice n/L ,na plovoucí dílně v rozběleském přístavu a přímo na provozních plavidlech ČSPLO.

Po ekonomicko-politických změnách v zemi v roce 1989 se zřizovatelem školy stal stát, název Střední odborné učiliště ČSPLO se změnilo na Střední odborné učiliště dopravní. Toto se uskutečnilo v roce 1991. V určeném období byli učni připravováni mimo ČSPLO n.p. též pro Československou námořní plavbu a osobní dopravu v Praze, Brně, další provozovatele lodní dopravy.

Od školního roku 1999/2000 pokračuje příprava žáků v tříletém oboru strojník pro lodní dopravu v bývalém učilišti „Desta“ na Dělnické ulici se současným názvem „Střední odborná škola dopravní a strojírenská.

Tato škola, spolu se Střední průmyslovou školou strojní a dopravní jako jediné v České republice v průběhu svého působení připravily řadu kvalifikovaných absolventů ve všech funkcích lodních posádek, které do současnosti tvoří velmi platné členy evropských rejdařství vnitrozemské a námořní plavby a dá se s nadsázkou říci, že „čeští šífáci“ byli mezi prvními profesemi v bývalé západní Evropě, které nebyly doposud omezovány povolovacími směrnicemi jednotlivých států. Nelze nevzpomenout v průběhu existence školy na výrazné osobnosti pedagogického sboru,kteří mezi hlavními smysly výuky zdůrazňovali lásku a hrdost k tomuto jedinečnému povolání, lásce k lodím a úctě k řece ...

Závěrem je nutno jenom popřát škole jako dobré lodi, aby plula dál určeným kurzem daným již ve své plodné minulosti a udržela se v nestálých vlnách současných společenských změn.

Hodně vody pod kýlem!

    „BB“

Příloha :  zde

Zárodek pravidelné  výuky , přípravný kurzu pro plavčíky na Mělníku v srpnu r. 1943

Děkujeme panu Bohumilu Brychovi za vypracování tohoto chronologického přehledu .