Zadokolesové vlečné parníky
		"Libeň", "Trója" a "Smíchov"
		V září, roku 1913 zakoupily "Remorkáže na Vltavě a Labi, s r.o." tři stejné zadokolesové parníky
		od drážďanské plavební společnosti "VEG" - Vereinigte Elbschiffahrtsgesellschaft AG, Dresden,
		která je provozovala na řece Odře. Jejich původní označení bylo "Havel - Spree I, Havel - Spree II
		a Havel - Spree III". Parníky postavila loděnice "Caesar Wollheim, Abt. Werft, Bresslau - Cosel
		roku 1902. Byly to tři sesterské lodě, které se nelišily provedením a výkonem parního stroje.
		U remorkáží byly tyto parníky přejmenovány na "Vulkán, Roland a Herkules. Později dostaly
		označení "RŽ 12", "RŽ 13" a "RŽ 14". Od roku 1949 byly přejmenovány na" Troja" , "Libeň" a
		"Smíchov".
		Základní údaje: L= 47 m, 20 m, B = 6,25 m a výkonu parního stroje 320 PS.  Parní stroj těchto tří
		parníků byl šikmo ležatý, tříválcový, se dvěma válci v tandemu s Joyovým rozvodem. Kotel byl
		jeden dvouplamencový o výhřevné ploše 88,85 m2 o 13,5 atm. Se svým nízkým výkonem
		parních strojů, patřily  mezi nejslabší. Jejich maximální zatížení v úseku Hamburk - Magdeburg
		bylo 2500 tun čistého nákladu, Magdeburk - Drážďany 1750 tun. Z Drážďan do Děčína 1500 tun a
		z Děčína do Ústí nad Labem již jen 1400 tun čistého nákladu.
		Všechny tři parníky měly následující uspořádání: Přední kolisní prostor, kajuty dvou topičů,
		kotelna, uhelný bunkr, sklad, kajuty kapitána, kajuty dvou lodníků. Následovala kuchyň, WC.
		Dále byly kajuty strojníka a kormidelníka.Strojovna s parním strojem byla na samé zádi. Zadní
		kolisní prostor byl jen ve střední části dna.
		Podle katalogu historických plavidel ČSPL, a.s. - XXXIII. část upravil a přepsal Pavel Křesťan