MALÁ SMUTEČNÍ ŘEČ.    (Děčín 03/2025)

Vážení kolegové, naše firma přestala existovat a ti, kteří se aktivně zúčastnili její likvidace, se určitě radují, došlo na jejich slova. Nemá cenu znova opakovat, kdo nejvíc přikládal pod kotel - ekologická sdružení, vlády od 90 let včetně zpackané privatizace. V současné době se objevuje plno „recenzí a zaručených historických pohledů“ jak se vlastně ta plavba v Čechách i za Rakouska a dále vyvíjela. Proto si dovoluji na těchto pár větách ukázat, jak již naši předkové viděli v provozování lodní dopravy dál, než se dneska prezentuje.

NAŠI PŘEDCHŮDCI MĚLI KLIKU,NEBYLA ZELENÁSDRUŽENÍ !

Zástupci deseti polabských států podepsali v Drážďanech více jak před 200 lety dne 23. června 1821mezinárodní úmluvu, tzv. „LABSKÁ PLAVEBNÍ AKTA“,  nazákladě této úmluvy bylo Labe od Mělníka až po Hamburg prohlášeno za svobodnou řeku. Plavbu směl provozovat každý, kdo měl způsobilé plavidloa byl k plavbě oprávněn plaveckým patentem.

Pod vlivem této události založilo dne 1. května 1822několik pražských bankovních a velkoobchodních podnikatelů „PRAŽSKOU PLACHETNÍ PLAVEBNÍ SPOLEČNOST“. Nově založená společnostnevlastnila zpočátku žádná plavidla. Pronajímala si je i s posádkami za pevně stanovené tarify. V té době byla na Labi nejběžněji používána plavidla typu „ZILLE“. Byla bez vlastního pohonu, o nosnosti kolem 40 tun. Opatřená stožárem a plachtou s vlečným lanem.Po proudu plula samotíží s pomocí plachty. Proti opět pomocí plachty a bidlování. V obtížných úsecích byla vlečena buď lidmi, nebo koňským potahem.K pořizování  vlastních plavidel přistoupila společnost v roce 1852, kdy zadala výrobu pěti stranokolesových parníků, dvaceti velkých vlečných člunů a třiceti člunů typuZille. První parník dostal jméno „PRAG“, další „TETSCHEN“ a třetí „LEITMERITZ“. V roce 1857 se společnost přejmenovala na „PRAŽSKOU SPOLEČNOST PRO PLAVBU PARNÍ A PLACHETNÍ“. Po uvedení parníků do provozu došlo u společnosti k šestinásobnému nárůstu přepravních výkonů. V roce 1871 zakoupila společnost první řetězový parník. Jehodélka byla 45 m, šířka pak 7,1 m. Parní stroj měl výkon 100koní. Po zavedení řetězové parní remorkáže se přepravní výkony a tržby dále zvýšily. V roce 1881 bylo plavidly společnosti přepraveno 144 800 tun zboží.Porovnání ke stavu od roku 1991

V prosinci roku 1881 koupila Pražskou společnost „RAKOUSKÁ SEVEROZÁPADNÍ PAROPLAVEBNÍ SPOLEČNOST“. Rovněž tak odkoupila drážďanskou firmu „ELBESSCHLEPSCHIFFAHRTSGESELLSCHAFT“. Tím podstatným způsobem rozšířila svůj lodní park. V roce 1904 vyrostl v Drážďanech silný podnik „„VEREINIGTE ELBESCHIFFAHRTSGESELLSCHAFT“

V zájmu udržení svých pozic na Labi se „Rakouská severozápadní“ a „Vereinigte“ spojily a působily jako nejmocnější na Labi až do roku 1921.

POČÁTEK VZNIKU NAŠÍ FIRMY

Po skončení první světové války a vyhlášení samostatnosti Československé republiky došlo 3. července 1919 k založení „ČESKOSLOVENSKÉ  PAROPLAVEBNÍ SPOLEČNOSTI“. Zakladateli byli pražské banky. Protože se společnosti nepodařilo získat potřebný lodní park, předložila návrh vládě ČSR, aby se stát ucházel o přidělení lodí v rámci náhrad škod. K 1.Lednu 1922 byl určitý počet plavidel Československému státu předán. Protože státní správa namohla sama provozovat plavební činnost, byl zákonem č. 122 z 13. června zřízen plavební podnik „ČESKOSLOVENSKÁ PLAVEBNÍ AKCIOVÁ SPOLEČNOST LABSKÁ“ ve zkratce zvaný Č.P.S.L

Zpočátku disponovala společnost na začátku své činnosti 18 vlečnými kolesovými parníky, 12 přístavními parníky, 7 řetězovými parníky, 11 nákladními parníky a 189 vlečnými čluny. Celkový výkon plavidel s vlastním pohonem byl 18 260 koní a nosností 161 000 tun. Tímto lodním parkem bylo na příklad už v roce 1925 přepraveno 570 684 tun zboží. V roce 1927 už 2 954 586 tun !!

Po druhé světové válce prošla společnost dalšími fázemi vývoje. V roce 1949 byla ustanovena jako „ČESKOSLOVENSKÁ PLAVBA LABSKO-ODERSKÁ“ národní podnik, v roce 1989 jako „ČESKOSLOVENSKÁ PLAVBA LABSKO ODERSKÁ“, ale všimněte si jako státní podnik !!

6. května 1992 byla naše společnost zaregistrována jako „ČESKOSLOVENSKÁ PLAVBA LABSKÁ  a.s “. V té době naše firma disponovala 66 motorovými nákladními loděmi, 52 tlačnými remorkéry + 120 tlačnými čluny. Celková kapacita tonáže jen u zahraniční relace činila 110 000 tun. Na vnitrostátní relaci byla kapacita cca 102 000 tun při počtu 105 tlačných remorkérů + 132 člunů. Od tohoto roku začíná stav, kdy díky privatizaci, což je na dlouhé povídání, začíná velký sešup. Různé fondy, společnosti atd. hledali v naší firmě zlaté vejce, ale pokud byla šance,, pak čerpali možnosti a pak mizeli. Největším zklamáním při konci naší společnosti byla pozice státu, který na vývoj úplně rezignoval a dopustil likvidaci části dopravy jako strategického celku. Včetně zahraničního zastoupení a opuštění téze řeky Labe jako jediné vodní cesty k moři. Každý, kdo prožil život na plavbě a dočetl do konce, ať si porovnání a co se stalo udělá sám.

Zdravím F.Hošna

(Statistické údaje jsou částečně archivní ČSPLO, starší pak s Plavebních ročenek vydaných Českým plavebním úřadem v Praze v letech 1927 – 1929)