Přístavní barkasy
a inspekční čluny ČPSL / ČSPLO, výběr z článku pana Jiřího Zeise
 
pomocným plavidlem v několika přístavech používaných společností ČPSL, pozdější ČSPLO, byly
velké, zčásti otevřené motorové čluny. Časem pro ně bylo převzato do češtiny cizí pojmenování -
barkasy (dříve motorové přístavní čluny, nebo motorové bárky).Sloužily k přepravě lodních posádek
a různého materiálu a zásob na lodě zakotvené na volné řece nebo v přístavu, k přepravě pracovníků
na práci do skladů atp. Zpravidla také sloužily k přemisťování plavidel, zejména v Hamburku přístavních
pramic ( šůt ). K tomu byly vybaveny jednoduchým vlečným zařízením - odpérovanými otočnými háky.
Vpředu měly malou uzavřenou kajutu pro odpočinek posádky, a za ní zvýšenou kormidelnu. Velkou
zbývající část délky lodního trupu zaujímal volný prostor. V něm byl umístěn zakrytovaný motor a za
ním zpravidla zvýšený kozlík pro vlečný hák. U boků byly lavice pro převážené osoby. Pod palubou 
kryjící záď byl kormidelní segment, palivové nádrže, baterie a sklad drobného inventáře. Barkasy byly
také užívány k přepravě úředníků ředitelství na různé inspekce, stejně jako orgánů přístavní správy,
celní a zdravotní služby a jiných cizích osob. K usnadnění výkonu této služby byla u několika barkas
společnosti postavena na zádi větší, pohodlnější kajuta. Tyto barkasy byly označovány jako čluny 
inspekční, případně celní.
 
Vývoj stavby barkas
 
Při jednáních o převzetí celého lodního parku Rakouské severozápadní paroplavební společnosti čs.
státem po první světové válce v létech 1921 - 1922 se buď na přístavní barkasy zapomnělo, nebo je 
rakouská společnost vůbec nevlastnila. Proto si ČPSL dala už v roce 1925 postavit v Ústecké loděnici
dvě rozměrově stejné barkasy pro službu v hamburském přístavu. Měly délku 13,1 m, šířku 2,8 m a 
strojní výkon 30, resp. 45 koní.
Další barkasu postavila v roce 1927 loděnice J. Walter v Křešicích. Po dalších 10 létech, v roce 1937 si 
ČPSL pořídila čtvrtou barkasu. Tentokrát skutečně mohutnou a stabilní. Po skončení II. světové války
ČSPL měla 4 barkasy a dva inspekční čluny. S nimi si vystačila až do roku 1958. Další barkasy byly
postavené v létech 1958 - 1960 podle dokumentace vypracované v lodní projekční kanceláři  n. p. 
Navika v Praze. Po těchto sedmi novostavbách barkas z našich loděnic byl zařazen v roce 1978 jako
přístavní barkasa v Praze vlečný motorový člun s vodometným pohonem, vyráběný sériově  v tehdejším
Sovětském svazu pro vlek vorů. Patnáctá barkasa v pořadí následovala až v roce 1980. Byl to původně 
remorkér koupený od podniku pro těžbu štěrkopísků.
Označování barkas se časem měnilo. Prvních šest bylo označeno římskými číslicemi, ale ty byly v
období od října 1958 do října 1963 nahrazeny jmény. "Pokrokové" jmenné označení bylo pak nahrazeno
zase číslicemi, a to arabskými ( B 1 - B 12 ). Přehled barkas je uveden v níže vložené tabulce.

           

Barkasy, které byly určeny pro provoz v přístavech, zejména v Hamburku , měly velmi robustní lodní
trupy, aby vzdorovaly nárazům při přistávání u mol a boků plavidel. 
 
Historie jednotlivých barkas:
 
B 1 ex Jiskra
Barkasa byla postavena ústeckou loděnicí s.r.o. v Ústí nad Labem pro ČPSL, která ji pod označením
"ČPSL I" zařadila dne 22. 2. 1925 do provozu v přístavu Hamburk. Svou celkovou délkou Lc 13,10 m to
byla barkasa středně velká. Její nejmenší ponor byl udáván v 0,91 m a při naložení 12 tunami 1,19 m,
nosnost 14 tun nebo 41 osob. K pohonu sloužil původně lodní dieselmotor zn. Hanomag o výkonu 30 k 
při 1300 ot/min. Při generální opravě v loděnici ČSPLO v Křešicích v zimě roku 1960-1961 dostala novou, 
delší modernější nástavbu a motor Škoda 3S 110 o výkonu 45 koní při 1500 ot/min. Motor poháněl vrtuli 
o průměru 400 mm. Protože do provozu v Hamburku byly v létech 1958 až 1961 zařazeny tři nové velké 
barkasy B6, B7, a B 8 byla B 1 po rekonstrukci přidělena ZVP v Praze. V holešovickém přístavu sloužila 
k přesunu plavidel až do roku 1985, kdy byla vyřazena z provozu*. V roce 1986 ji ČSPLO věnovala jako 
holé těleso městu Děčín. Byla usazena jako památník na levém břehu, poblíž restaurace "U přístavu". Na 
tomto místě byla vystavena agresivitě  a útokům "nelidí" z Děčína až do roku 1995. V tomto roce v dražbě  
ji odkoupil od města p. J. Tatárek z Prahy. Barkasu pečlivě zrekonstruoval a znovu motorizoval. V roce 
2004 sloužila ještě jako rekreační člun.**
 
* domnívám se, že tento údaj pana Jiřího Zeise není zcela přesný. B 1 jako inspekční barkasa sloužila v 
Odbočce Hamburk dispečerům lodního provozu minimálně do počátku osmdesátých let!  Z toho vyplývá, 
že k ZVP se vůbec nedostala. Po vyřazení z provozu byla přepravena z Hamburku do Křešic. Starou 
dřevěnou kormidelnu nahradila loděnice nevzhlednou kovovou. V roce 1986 ji vedení ČSPLO, tak jak je
výše uvedeno, darovalo městu Děčín.  Poznámka: P. Křesťan
 
** její další "pohnutý" osud se podařil vystopovat díky panu Robertu Fialovi (majitel MN Racek) a panu 
Josefu Matouškovi, který v roce 2011 byl na barkase zařazen jako kapitán. Pan Tatárek po dražbě B 1
přepravil do Prahy. V Libeňském přístavu barkasu podle výkresů z roku 1925 rekonstruoval, doplnil 
přední kotvou a kotevním navijákem. Do provozu ji uvedl v roce1998 pod jménem "ALTONA". 
Zanedlouho pan Tatárek umírá a barkasu v dědickém řízení odkoupil pan Josef Zoch. Ten ji, po nutných 
pádem barkasy vynucených opravách,  nechal přepravit na Orlík, kde byla provozována do roku 2010. 
V tomto roce ji pan Zoch prodal. Její nový majitel - Česko - britská plavební s.r.o. ji z Orlíka přepravila  
do Českých Budějovic. Barkasa prodělala nutné další opravy a byla zařazena v plavební sezóně roku 
2011 do provozu pod vedením kapitána Josefa Matouška jako osobní plavidlo, zabezpečující přepravy 
osob  mezi Českými Budějovicemi a Hlubokou nad Vltavou. Poznámka: P. Křesťan
 
B 2 ex Pravda,                      Lc = 13,10 m, B = 3,123 m,, nosnost 8 tun nebo 35 osob
do služby v hamburském přístavu byla zařazena 22. února 1925 společně s B 1. počátkem 60 let měla být
předisponována k ZVP Praha. Předtím, asi v roce  1961, byla opravena v Křešicích a vybavena novým
 motorem ŠKODA 4L 110 o výkonu 44 k při 1200 ot/min. V roce 1976 byla vyřazena z provozu a čekala  
na šrotaci. Jako šrot ji koupil v roce 1981 kapitán M. Kedršt z Prahy. Po opravě ji používal jako rekreační 
člun s označením B 2. Později ji prodal dalšímu soukromníkovi, který po úplně rekonstrukci barkasu
dosud používá jako hausbót na Orlické přehradě.
 
B IV ex Hvězda ex Olga,       Lc = 10,50 m, B ´2,18 m, nosnost nebyla uvedena
Do služby byla zařazena 16. října 1927. Po roce 1940 byla přečíslena na B IV, v roce 1958 dostala jméno
Hvězda. Z provozu byla vyřazená 5. října 1960.
 
B 3  ex Rovnost                 Lc = 16,75 m,  Bc = 4,0 m obsaditelnost barkasy 35 osob
Do služby v hamburském přístavu u ČPSLbyla zařazena dne 15. dubna 1937 pod označením ČPSL III.
V roce 1958 byla přejmenována na Rovnost. Od roku 1964 až do zrušení opět nesla číslo B 3. V roce
1993 byla prodána v Hamburku ke sešrotování.
 
B V                                 Lc = 12,7 m,    Bc = 3,0 m, 
Označení B V dostala barkasa až po roce 1940. Předtím sloužila jako inspekční barkasa pod označením
M I a MII. V roce 1946 byla barkasa prodána na Vranovskou přehradu. Jako osobní loď pod názvem
"Praha" dokázala přepravit 35 osob. Později se trup barkasy vrátil na Labe do Lovosic, kde po nutných
opravách ještě sloužila jako labský přívoz.
 
B VI                              Lc = 14,75 m,    Bc = 3,0 m
ČPSL po odkoupení trupu, nechala barkasu přestavět na osobní loď pro 45 osob. V roce 1942 nesla
označení M 02, v roce 1945 MO II.Od roku 1952 sloužila do roku 1958 v Děčíně jako jako motorová
barkasa B VI. Po roce 1958 byla opět upravena na osobní loď s názvem "Nežárka" a plula na Slapské
přehradě. Obsaditelnost byla zvýšena na 55 osob. Tato barkasa postavená v roce 1931 v roce 2004 byla
 v provozu ještě v Praze pod označením"Regent".
 
B 4 a B 5                    Lc = 11,24 m, Bc = 2,65 m, obsaditelnos max: 12 osob
V roce 1958 byly postaveny pro potřebu ČSPLO v Křešicích dvě malé, stejné barkasy pojmenované
"Palcát", od roku 1954 B 4 a Pochodeň", od roku 1954 B 5. 
B 4 mimo standardní přední nástavby měla ještě nástavbu pro cestující a nebyla vybavena vlečným hákem.
Zprvu sloužila jako inspekční barkasa mezi Hřenskem a Ústím nad Labem, později byla dána k dispozici 
čs. Celním orgánům při odbavování plavidel. Tuto činnost zastávala na hranicích ve Hřensku až do roku 
1972, kdy byla nahrazena novou celní barkasou (B 10). Barkasa nebyla právě povedená. Byla velmi labilní 
a její obsluha musela dodržovat stanovená opatření především při obratech.
 
B 5 si mnozí z plavců pamatují v Drážďanech. Pod vedením kapitána Žemličky, který byl především
domovníkem na SL 5, čas od času, na pokyn dispečera ČSPLO, s Pochodní protahoval drážďanskými 
mosty po proudu čluny z druhé délky závěsu zpět jejich vlečným jednotkám a čluny plující samotíží.
 
B 6, B 7, B 8              Lc = 17,0 m  bc = 4,0 m,  obsaditelnost 50 osob    
tyto tři velké barkasy postavila loděnice ve Valtířově podle vzoru již osvědčené hamburské barkasy B 3.
Posádku tvořil pouze kapitán, který měl k dispozici poměrně dobře vybavenou kajutu v přední nástavbě
s WC a lůžkem. Při generálních opravách v loděnici v Křešicích dostaly později silnější motory ŠKODA
6S 160 PN o výkonu 192 koní při 780ot/min.V Odbočce Hamburk sloužily především pro potřeby Ewerei.
Přistavovaly přístavní pramice se zbožím a pro přejímky menšího množství zboží po celém hamburském
přístavu. V 70 létech zajišťovaly pod Hamburkem na řece Pinau plavby MNL s dřevní hmotou  do Uetersen.
B 6 od roku 1984 až do odprodeje v Hamburku sloužila v Odbočce  jako inspekční člun.*  
 
*Tímto pan Jiří Zeis nepřímo potvrzuje mou domněku, že B 6 nahradila až v roce 1984 barkasu B 1.
Poznámka : P. Křesťan
 
B 7 po vyřazení z provozu byla prodána v roce 1988 hamburské firmě k obsluze plovoucího bagru. 
Později vyhořela a měla být sešrotována. B 8 byla prodána stejné hamburské firmě jako B 7. Dle údajů
pana Zeise se později na loděnici Flint potopila a byla zrušena.
 
B 9 a B 10                 Lc = 13,0 m, Bc = 3,56 m, 
Obě barkasy postavila křešická loděnice v roce 1972. B 9 byla stavěna pro pořeby ZVP Praha a B 10 měla 
být k dispozici pro přístavní provoz v Děčíně. Během stavby bylo však rozhodnuto, že nahradí původní
barkasu ve Hřensku. Proto byla dodatečně upravena a složila na hranicích ve Hřensku pro potřeby českých
i německých pohraničních orgánů. B 10 byla v pronájmu Policie ČR ještě v roce 2004.
B 9 po vyřazení z provozu v roce byla prodána do Hřenska panu Riňákovi a Janovcovi a přestavěna na
rekreační člun. Informace zda a kde byla uvedena po přestavbě do provozu chybí.
 
B 11                      Lc = 12,0 m,  Bc = 3,02 m      
Byla dovezena ze Sovětského svazu v roce 1978 . Motor o výkonu 172 koní poháněl vodometné čerpadlo.
Sloužila pro posun plavidel v holešovickém přístavu. Po vyřazení z provozu "vodometku" odkoupil
pan M. Kedršť a provozoval ji jako remorkér na Vltavě. Trup později věnoval provozovatelům místní
výletní paroplavby do Hradce Králové, kde měl být přestavěn na zadokolesový parníček. Přestavba v 
roce 2004 nebyla ještě dokončena.
 
B 12                      Lc = 12,5 m,  Bc = 3,11 m
tato barkasa vznikla úpravou malého remorkéru typu R 90, který postavila ve dvou kusech v roce 1958 -
1960podle projektu NAVIKA loděnice ve Valtířově. Remorkéry byly původně určeny pro vlečení pískových
pramic na těžebnách štěrkopísků. Tento remorkér s názvem Renata po úpravách byl přečíslen na B12 a
sloužil u ZVP Praha pro posun plavidel v holešovickém přístavu. Později byl odprodán soukromníkovi,
který ji přestavěl na obytnou loď a pronajal do pískovny u Poděbrad. Po vážném poškození trupu, ke
kterému v pískovně došlo byla vyřazena z provozu.
 
podle článku pana Jiřího Zeise - "Přístavní barkasy a inspekční čluny ČPSL/ČSPLO, který byl uveřejněn
ve Sborníku k historii lodní dopravy, Labsko-Vltavská plavba X., vydaného v roce 2004 přepsal pro 
technické popisy plavidel P. Křesťan. - zkráceno